Historie Zásnub

Historie zásnub

Jiří Guth Jarkovský píše ve svém společenském katechismu: „Mladí lidé mohou být pokládáni za snoubence od té chvíle, kdy mladý muž požádal o ruku dívčinu a dostalo se mu svolení rodičů.

Snoubenec pošle nevěstě v zásnubní den kytici bílých květin, zejména takových, které snoubenka zvláště miluje. Donese je přímo květinář, nedlouho před hostinou. Vedle toho přinese sám snoubenec své snoubence zásnubní prsten, jejž podá v pouzdře toliko za přítomnosti rodičů. Dívka sama pouzdro otevře a podá prsten snoubenci, který jej navlékne na čtvrtý prst levé ruky, kterou poté snoubenec políbí. Často dá matka při této příležitosti dovolení prvního polibku, aspoň na čelo snoubenky. Je ovšem nesnadno zjednati si jistotu, že tento polibek jest opravdu první.

Bývá zvykem, že i snoubenka daruje při této příležitosti snoubenci prsten s briliantem. Zásnubní prsten je první cenný dar, který snoubenka přijme. Bývá zdoben jen bílými kameny nebo perlami, ale také brilianty a modrým safírem. Rubíny a smaragdy nikoliv! Uvnitř prstenu bývají vyryta obě křestní jména a datum zasnoubení. Snoubenci jej od té doby nosí stále a to na prstě čtvrtém, sousedícím s malíčkem, levé ruky. (Prý proto, že je bližší srdci, latinsky mu říkali DIGITUS ANNULARIS, česky prstenec.)

Toaleta snoubenky je světlá, snoubenec jako všichni mužští účastníci hostiny, je ve fraku a dámy v plesových toaletách.

Od zasnoubení se mladá dívka, tedy už snoubenka, neobjevuje ve společnosti beze svého snoubence a rodiče pro ni nepřijímají žádného pozvání, kterého se nedostalo stejným časem také snoubenci."

Převzato: Zámek Jemniště - děkujeme